Lukáš Houdek: SUDETSKÉ HUMORKY

výstava
Datum: Středa, 13. května 2015 v 17:00 hodin
Místo: Výstavní síň Chrudim

 

Výstava se koná k příležitosti 70. výročí od konce II. světové války

Tvorba mladého fotografa Lukáše Houdka vzbuzuje už od prvních chvil, kdy vstoupil na výtvarnou scénu, pozornost a s ní i četné kontroverze. Důvodem není (nezpochybnitelná a nezpochybňovaná) kvalita jeho práce, ale angažovanost, s níž se pouští do citlivých témat naší historie i současnosti.

Poprvé se tak stalo v roce 2010, kdy vystavil cyklus dokumentárních fotografií nazvaný NEviditelní, který se zabýval vhledem do života Romů, přičemž se samozřejmě dotkl i problematiky (často agresivních) reakcí většinové společnosti. Nastavené zrcadlo se řadě diváků příčilo a tehdy poprvé se Lukáš Houdek setkal s odsudkem, výsměchem i urážkami. Tato zkušenost ho později motivovala k vytváření dalších fotografických cyklů, v nichž se věnoval postoji majority k odlišným sociálním skupinám – vznikaly další série fotek reagující na nenávist vůči Romům (Teorie přizpůsobivosti, V jednotě je síla ad.), zabýval se tématem identity transgenderových osob (Lilie, Robin, Daisies ad.) nebo sebepřijetím i společenským přijetím lidí s odlišnou sexuální orientací (Život snů, Freakshow ad.).

Houdek v umění nalezl kanál, jímž mohl začít účinně promlouvat k sobě i veřejnosti. Považoval to za nutné, protože ho v rovině současnosti dráždila nediskutovaná témata jako je již zmíněný xenofobní přístup k menšinám a zaujatost vůči všemu odlišnému, v rovině minulosti pak tabuizované události, které mají dodnes velký vliv na charakter české společnosti.

Kapitole dějů minulých se věnuje současná výstava ve Výstavní síni Chrudim, která v připomínce 70. výročí od konce II. světové války shrnuje dva autorovy fotografické cykly – Umění zabíjet vzniklé mezi lety 2010 a 2011 a Umění dosídlit z let 2011 až 2013.

Tématem prvního cyklu jsou tragické osudy německého obyvatelstva v poválečném Československu, excesy, kterým padli za oběť nevinní civilisté, obyčejní muži, ženy a děti. Houdek tu jako stafáže použil dětské hračky, panenky, pomocí nichž simuloval skutečné historické události a přiblížil je tak i současnému publiku. Konfrontace příjemných pocitů vážících se k panenkám se zobrazením někdejší kruté reality má skutečně pádný účinek: v novém kabátě působí tragédie tak, jako by se odehrávala v rámci divákova dětství během jeho vlastních nevinných her. Tvorba Lukáše Houdka tu má vedle umělecké i další roli – nabízí možnost reflexe daných historických událostí nejmladší generaci, které je doba války a poválečného vyrovnávání již vzdálená.

Podobný postup jako v případě prvního vystavovaného cyklu pak autor použil i u série fotografií s názvem Umění dosídlit. Pro jednotlivé snímky tu inscenoval malé, panenkovské in- i exteriéry, jejichž kontext vysvětluje přiložený text vycházející ze skutečných případů. S prázdnotou záběrů zde koresponduje doslovné vyprázdnění pohraničí po odsunu německého obyvatelstva v roce 1945 i vnitřní prázdnota nových osídlenců, které na nová místa často přiváděly ekonomické či jinak zištné důvody.

Tvorba Lukáše Houdka je plná významů, o nichž by dnes člověk raději neslyšel, a nabízí mnoho důvodů k zamyšlení. Častěji než vřelé přijetí budí pohoršení nebo odsudek. Ale pohled do nastaveného zrcadla může být také očistný, může nám pomoci vymanit se ze zažitých schémat a postoupit k hlubšímu a poctivějšímu prožívání. Nebraňme se proto bolestivému setkání, které nám nabízí tvorba Lukáše Houdka, a dovolme mu být naším svědomím. 

 

 

Kurátorka výstavy: Kateřina Tučková

Autorovy webové stránky: www.houdeklukas.com