Cenzurované umění

Datum: Čtvrtek, 8. listopadu 2012 v 17:00 hodin
Místo: Výstavní síň Chrudim v Divadle Karla Pippicha

     

Podzimní výstava ve Výstavní síni Chrudim představuje autory, jejichž dílo vzbudilo v nedávné minulosti bouřlivé reakce a bylo kvůli svému provokativnímu vyznění cenzurováno.

S negativními reakcemi organizátorů nebo návštěvníků výstavy se setkali všichni ze tří prezentovaných umělců, kteří spolu v této sestavě vystavují poprvé.

Chrudimské rodačce a absolventce pražské Akademie výtvarných umění (at. M. Knížáka, K. Nepraše a J. Zeithammla), Markétě Korečkové (1975), zahalovali plátnem objekty z cyklu BLOODY STORY, kde tematizovala menstruující „Princeznu“ nebo zachytila vraždu v reliéfu „Pohádka,“ a to proto, že pobuřovaly svatebčany na pardubické radnici. Výstavu nazvanou ESTROGEN, která proběhla v roce 2008 v tamním Mázhausu, posléze dokonce zavřeli, a to i spolu s výstavním prostorem, který musel ukončit svou činnost.

Autorka nyní pracuje na cyklu nazvaném „Zakleté princezny“, který představuje figury zahalených bytostí (žen s mužskými prvky síly), které lze vnímat buď jako ideální propojení mužského principu s ženským v dvojjedinou bytost nebo naopak jako militantní feministické samice v hororovém snu machistického šovinisty.

S cenzurou umění se setkala i další absolventka Akademie výtvarných umění (at. Aleše Veselého, posléze at. M. Knížáka), Alena Kupčíková (1976), která proslula i v zahraničí svými subtilními pracemi vytvořenými z chloupků vytržených z ženských pohlaví. Kvůli prudérnosti publika čelila na nejedné z výstav invektivám, které vyvrcholily udělením mezinárodní ceny Louis-Vouitton Moët-Hennessey ve Francii, již však zcenzurovala samotná madame J. Chirac. Přesto se některé z jejích „Chlupatic“ dostaly do sbírek např. Národní galerie v Praze a řady privátních kolekcí v mnoha státech.

Po zkušenosti s cenzurou autorka ale i nadále pokračuje ve své provokativní tvorbě, kterou inovovala o techniku malby na plátno jediným ženským chloupkem, který je pak jako relikvie instalován u každého obrazu. Začala také vytvářet obrazy ženských těl sestavené z broušených křišťálových kamenů zn. Preciosa, jež jsou zalité do Aralditu nebo kresby, v nichž chloupky od svých dárkyň zlatí, stříbří a nakonec je osazuje diamanty. Jakoby si portrétované ženy i materiál z jejich těl zasloužil speciální zacházení – zasazení do luxusu. Přemýšlíme-li takto dále, je jisté, že Alena Kupčíková ženy adoruje a svůj obdiv k nim s vášní sobě vlastní dovádí až do (pro někoho) extrémní podoby. Nespokojuje se přitom s už vynalezenými uměleckými technikami a přístupy, ale v rámci jednoho, pro ni stěžejního tématu, se neustále posouvá k dalším a dalším možnostem pojetí – což z hlediska umění i jeho kritiky nelze hodnotit než kladně.

Dvojici autorek doplňuje Ján Macko (1969), jehož objekty simulující lidi stažené z kůže vzbudily kontroverzní reakce už na pražské Akademii výtvarných umění. Ztvárnil člověka staženého z kůže jako předložku, což sám vnímal jako šok nad ztrátou veškeré humanity během holocaustu. Svým profesorem Karlem Neprašem byl sice navržen na cenu ateliéru, ale klauzurní komise naopak navrhla jeho vyloučení ze školy za „cynismus.“ Na současné výstavě představí kromě prací na téma užitkových objektů-těl, i první ze soch rozpracovaného cyklu THE END a to figurální alegorii nazvanou „Neviditelná ruka trhu.“

 Projekt ve Výstavní síni Chrudim se vrací k nepochopitelnému zážitku cenzury, jíž všichni tři autoři prošli. S podivem nad touto skutečností, která je pro demokratický systém i pro dnešní mravně uvolněnou dobu, v níž je vlastně obtížné přijít s něčím tak kontroverzním, aby se podařilo publikum šokovat, se výstava snaží nejen cenzurované práce svobodně představit, ale také zhodnotit jejich význam.

Jsou vystavovaná díla opravdu tak nemravná, aby se na ně divák nedokázal „ani podívat“? Nebo vypovídají něco o pokrytecké slušnosti dnešního zděšeného měšťáka? Nebo za vším stojí jen přehnaná reakce a mediální humbuk, který se kolem výstavy strhl?

Ať se návštěvník výstavy přikloní ke kterému chce vysvětlení, autoři ani celek výstavy ho o žádném z nich přesvědčovat nebudou. Jejich záměrem je kriticky se podívat na práce, které vyvolaly reakce prudké natolik, že díla (navíc vytvořená většinou v dimenzi klasického média) musela být zahalena, odstraněna nebo bylo zpochybňováno jejich ocenění. Kritický náhled pak doplňují o tvorbu, která vznikala po oněch silných cenzurních momentech a která na původní díla navazují.
 

 

 

 

Markéta Korečková (1975) – se narodila v Chrudimi, dva roky studovala na místní Střední umělecké škole v Hořicích, odkud ji v 16 letech přijali na pražskou AVU. Aktivně se zajímá o občanskou společnost, rovné příležitosti, práva menšin a ochranu kulturního dědictví. Vystavuje v ČR i v zahraničí, její práce zakoupila Národní galerie v Praze a vlastní je i soukromí sběratelé v Německu a Švýcarsku. Je členkou uměleckých skupin A12 a Central European Stuckists. www.koreckova.net

Alena Kupčíková
(1976) – se narodila v Šumperku, vystudovala pražskou AVU, kterou zakončila doktorským studiem. Studovala rovněž v Jihoafrické republice na Technikon Natal v Durbanu a na pařížské École Nationale Supérieure des Beaux Arts. Věnuje se nejen výtvarné práci, v níž slaví řadu úspěchů na mezinárodní scéně (dokladem jsou výstavy např. v USA, Austrálii, Francii, Španělsku, Estonsku, ad.), ale i práci s dyslektickými dětmi, pro něž vytvořila speciální slabikář a testy (www.dys.cz). Je členkou skupiny Femlink. www.alenakupcikova.cz

Ján Macko (1969) – se narodil ve Velkém Krtiši v tehdejším Československu, studoval na umělecké škole v Kremnici a posléze na pražské AVU, kde se setkal s oběma spoluautorkami výstavy. Na AVU přišel už jako materiálově velmi poučený autor, který získal řadu zkušeností v dědečkově dřevařské dílně. Jeho tvorbu provází nepřehlédnutelný černý humor, ostatně tak typický pro žáky Neprašovy školy. Jeho sochy vlastní kromě soukromých sběratelů i Národní galerie v Praze. Vystavuje v ČR i v zahraničí. Má realizace v několika sochařských parcích. Je členem uměleckých skupin A12 a Central Europe Stuckists. www.janmacko.net

 

fotografie z venisáže