Martin Kámen: Současné baroko

výstava
Datum: Středa, 21. března 2012 v 17:00 hodin
Místo: Výstavní síň Chrudim v Divadle Karla Pippicha

www.martinkamen.cz

Výstava fotografa nejmladší generace, nedávného absolventa pražské Akademie výtvarných umění Martina Kámena (1982), zahajuje další cyklus výstav v Divadle Karla Pippicha a zároveň tvoří paralelu k otevření Muzea barokních soch. Práce vybrané z širokého portfolia autorovy tvorby demonstrují, že barokní cítění
a barokní estetika nevymizela, ani když ji od data rozšíření dělí více než pět století.

Důkazem toho je právě aktuální tvorba Martina Kámena, která v postmoderním duchu pracuje s citacemi barokních mistrů malby, jako byl např. Frans Snyders, J. D. de Heem nebo P. Claesz
a jejich vanitas, nebo s mytologickými náměty zpracovanými neoklasicistními autory v čele
s francouzskými akademiky Jeanem Brocem, Jeanem Delvillem nebo W. A. Bouguerem. Autorova invence přitom původní díla (vybraná z řady nejrůznějších zpracování) přetavila do podoby aktuální i pro oko současného diváka: v monumentálních inscenovaných fotografiích netkví jen podstata příběhu, ale i přidané informace odkazující k dnešku, jako je například reminiscence na katastrofy moderního věku, jaké lze najít
v zadním plánu Apollóna a Hyacinta (barevná fotografie, 200 x 133 cm, 2010), kde je zaznamenán teroristický útok na newyorská dvojčata jako paralela ke katastrofě smrtí zmařené lásky.

Z původních referenčních rámců Kámen vyjímá i další aktéry vybraných mytologických příběhů
a jejich známých výtvarných zpracování. Aktualizuje je pak zasazením do nového prostředí, jako je tomu nejen v Apollónově případě, ale také v případě Danteho a Vergilia v pekle (barevná fotografie,
200 x 133 cm, 2010), které Kámen vsazuje do nicoty, jíž v podobě černé barvy naznačuje peklo. Příběh
o Šípkové Růžence zase transformuje do deka-dentně formulovaného výjevu, který je na hony vzdálen nevinnosti a cudnosti nám známé pohádky. Martin Kámen zde naráží na původní předlohu tohoto příběhu, který zdaleka nekončil tak šťastně jak jej dnes známe my. Zařazuje tak výjev se Šípkovou Růženkou do řady prací jasně vykazujících jeho originální autorský přístup: z roviny příběhu tu Kámen znovu vyjímá kontroverzi, aby upozornil na skryté, většinou dramatické až tragické (rozhodně negativní) pozadí příběhu. Napětí, smrt, umírání, konflikt, které dokáže vbudovat dokonce i do zátiší, které sice přetékají hojností, ale shnilou, kazící se, nechutnou a páchnoucí, to vše čiší
z většiny Kámenem stylizovaných fotografií, které nedopouští, aby od nich divák odešel bez rozrušení.

To je také cíl, ke kterému Martin Kámen svou tvorbou míří. Nenechává diváka pokochat se bezobsažnou krásou (ačkoliv atraktivita jeho fotografií by některé mohla svést k letmému pohledu a posléze jednoduché interpretaci), ale naléhá na něj danými náměty kombinovanými s formálně bravurně zvládnutou prací. V ní zúročuje nejen své znalosti historie umění, fotografického řemesla a nevšední uměleckou kreativitu, ale také šíři své fantazie a organizačních schopností nutných k dovršení náročného uměleckého procesu. Dodejme ještě, že výsledek je téměř vždy původní – budovaný a připravovaný tak dlouho, dokud inscenovaná situace není dokonalá, každý pohyb zúčastněných figurantů nezkontrolovaný asistenty produkce, každé hnutí draperie látky nezafixované. Teprve pak přichází ta pravá chvíle pro proces fotografování, po němž v Kámenově případě jen málokdy dochází k dalším úpravám.

O šíři práce, která je pro vytvoření jednotlivých fotografií nutná, na chrudimské výstavě referuje nejen řada figurativních výjevů
a zátiší prezentovaných jako fotografie, ale také fyzický objekt zátiší, který byl v hledáčku oka přístroje, stejně jako tisky zadních plánů fotografií, které svou monumentalitou dobře demonstrují, nakolik je celá práce kolem vytvoření jedné fotografie náročná a skutečná.

Martin Kámen cyklem svých barokně laděných fotografií (které jsou jen drobným výsekem šíře jeho činnosti) dokazuje, že je talentovaným autorem z kategorie fotografů inscenované fotografie, již proslavili Cindy Sherman, Jeff Wall nebo Gregory Crewdson, kterých je na české fotografické scéně jako pověstných zlatých zrnek písku.
 

 

Fotogalerie